r. 2000

Text  -  Lenka Kubíková

Protože jsme si přáli rozšířit náš chov, zapustili jsme na jaře Centu vraným hannoverským hřebcem Grand Step (po Grannus z Lutana).
     V době zapuštění jsme se zúčastňovaly některých parkurových závodů. Například ve Skašticích u Kroměříže jsme startovaly ve dvoufázovém skákání 100 - 110 cm a obdržely jsme 16 tr. bodů.

Zato ve Vyškově nám štěstí nepřálo. Parkur st. Z ani ZL (do 110 cm) jsme pro trojí neposlušnost (vybočení) nedokončily. Vzhledem k tomu, že nám to na závodech vůbec nešlo, dospěli jsme k názoru, že potřebujeme trenéra. Na doporučení MVDr. Kuji jsme se jeli podívat do Moravských Prus k Pavlíkům, u kterých v té době trénoval zkušený jezdec a trenér pan Tomáš Černý. Shlédnutý trénink nás velmi zaujal a domluvili jsme se, že budeme s Centou jezdit na trénink k nim. Hned při prvním tréninku pod dohledem Tomáše jsme já i Centa zjistily, že skoro vůbec nic neumíme. A tak jsme v trénincích s velkou chutí pokračovaly.
     V této době se ukázalo, že je Centa březí. Proto jsme se skokovým tréninkem museli přestat a začali se těšit na hříbátko.

V červnu 2000 se v Kroměříži - Kotojedech konala výstava hospodářských zvířat. Hlavním organizátorem u kategorie koní byl Svaz chovatelů moravského teplokrevníka a náš pan učitel ing. Milota ze SOUZ Na Lindovce v Kroměříži (v té době jsem byla studentkou 3. ročníku oboru Chovatel koní a jezdec z povolání), tudíž jsem byla i s Centou na tuto výstavu pozvána. Centa byla předváděna v kategorii 5letých a starších klisen.

Pořadí koní se neurčovalo, všichni účastníci dostali na památku diplom s oceněním, krásnou velkou kokardu a velký hanácký vdolek. Z této výstavy jsme odjížděli spokojeni a obohaceni o nové zážitky.
Koncem června jsem úspěšně složila závěrečné zkoušky a domů  si odnášela výuční list v oboru Chovatel koní a jezdec z povolání. V září se náš JK účastnil (pouze v roli diváků) výstavy Koně v Pardubicích, která se konala na závodištích a my se tak poprvé ocitli na půdě, kde se každoročně běhá všem známá Velká Pardubická. Závodiště i samotná výstava nás doslova uchvátila a máme na ni krásné vzpomínky.
V této době byla Centa v polovině březosti a tak jsme jezdily už jen na vyjížďky kolem Tištína.