Jako nejstarší obyvatelé naší oblasti byl zjištěn lid, který zde sídlil v době asi 2000 - 1600 let před Kristem. Pohřebiště asi 50 hrobů z doby Unětické nalezl řídící učitel Antonín Telička a mnohé jeho nálezy a vykopávky jsou dodnes uloženy v Muzeu Komenského v Přerově. Teličkovy sbírky dosáhly ve své době takové pověsti, že v r. 1911 se v Tištíně konal sjezd moravských archeologů, kterého se zúčastnili i mnozí významní evropští odborníci v archeologii. Dále počátkem roku 1999 byly na území Tištína postupně odkryty čtyři kostrové hroby. V jednom z nich ležel zemřelý netypicky: na pravém boku s rukama spojenýma před tělem. Unikátním objevem jsou dochovalé zbytky dřevěné prkenné rakve s kovovými hřeby. Nález byl datován do 11. století.
Nejstarší písemná zmínka o Tištíně je v darovací listině od Jana Lucemburského z r. 1327 a už 1390 je jmenován městečkem, později poklesl opět na ves, ale r. 1676 se opět píše jako městečko. Po II. svět. válce je tento titul zrušen a Tištín se stává obcí. Dne 22.2. 2007 byl navrácen obci titul městyse. Jméno Tištín vzniklo asi z původního Ciesczyn, dále se během let měnilo na Czistin, Czyestyn, Tyesstyn. Teprve od r. 1515 se poprvé objevuje forma Tištín. Základem jména bylo osobní jméno Částa, jehož význam byl tehdy "čakati" a postupem vývoje výslovnosti se změnilo na Číščín - po zkrácení na Čiščin a nakonec došlo k náhradě "č" v ˇ"ť" .
Na počátku 17. století, v době klidu a pokoje měl Tištín 87 domů, ale ke sklonku 30-ti leté války bylo z nich 53 pustých. Potom nastal povlovný, ale stálý vzrůst. V roce 1793 měl Tištín 82 domů a 635 obyvatel, v roce 1836 již 124 domy a 758 obyvatel. V dnešní době je to 240 domů a kolem 520 obyvatel.
V Tištíně bývaly 3 mlýny:
I. mlýn (na Charvátech) byl založen Pavlánským klášterem ve Vranově, roku 1633. Sloužíval hlavně vrchnosti a potom byl přidělen Tištínskému kostelu a faře. Za 30-ti leté války mlýn zpustl a provoz v něm byl obnoven až po 10 letech.
II. mlýn (Zákostelní) roku 1912 vyhořel. Roku 1917 odkoupilo mlýn družstvo Rolnického lihovaru a zařídilo tam vodní právo a zřídilo tam pak elektrárnu, která působila až do roku 1928.
III. mlýn zvaný "Dolní", býval takový klapák, ale potom mlynář A. Dostál celý mlýn přestavěl a zařídil v něm nové stroje. Tento mlýn zůstal funkční nejdéle, provoz v něm byl ještě po II. svět. válce.
Radnice byla opravena z budovy, kde kolem r. 1867 stála šerhovna (vesnické vězení) a byt pro hlásného a obecního strážníka. Až r. 1908 bylo přistavěno první poschodí.
R. 1867 založena Občanská záložna, asi o pět let později byla založena Rolnická záložna. Členové obou peněžních ústavů nebyli jen z Tištína, ale z celého okolí. 1897 byla družstvem Tištínských rolníků založena mlékárna.
Roku 1901 zahájil svou činnost Rolnický lihovar. V roce 1909 byla zřízena při lihovaru sladovna ale tato byla nucena r. 1928 ukončit provoz. V r. 1917 byla zřízena při lihovaru elektrárna, avšak i ta v r. 1928 skončila, protože při elektrisaci byla napojena celá obec na síť Severomoravských elektráren. Později byl využíván jako sušárna brambor a krmného mléka.
Škola byla v Tištíně postavena ve farské zahradě počátkem 18 století, Matějem Božkem, místním farářem, zároveň při stavbě kostela a fary. Po r. 1790 byla při opravě rozšířena o učitelský byt. Roku 1846 byla na témže místě postavena nová budova, ve které byl v přízemí byt pro učitele a v poschodí velká učebna. Postupem času i toto přestalo stačit, učilo se ve staré kapli. Teprve v r. 1890 se přistavilo pravé křídlo a budova získala dnešní podobu.
O vybudování pomníku Františka Palackého na náměstí se zasloužil Spolek čtenářský r. 1897. Na slavnost sv. Petra a Pavla ( 29. června) 1922 byl posvěcen pomník, který pořídila z dobrovolných sbírek obec Tištínská svým rodákům padlým v I. světové válce. Pomník padlých představuje symbol Vlasti, která na svoje padlé syny sype růže. Na pomníku nalézá se nápis: „Poslušni zákona kráčeli jsme smrti vstříc „ a letopočet 1914 - 1918. Pomník posvětil a řeč na téma „Poslušni zákona“ proslovil P. Jaroslav Hlobil, rodák Tištínský, děkan z Uherského Brodu( viz. - osobnosti ), který pak u pomníku sloužil zpívanou mši svatou. Po bohoslužbě pak tehdejší starosta p. Hynek Vozihnoj poděkoval všem přítomným za účast a odevzdal pomník do opatrování veřejnosti. Po skončení 2. svět. války bylo na náměstí u pomníku F. Palackého pohřbeno 14 padlých ruských vojáků. K jejich hrobům byly položeny věnce při oslavách osvobození. V červnu 1946 byly tyto hroby exhumovány a ostatky převezeny do Olomouce. Památník ke II. světové válce v obci Tištín není.
Tištín měl na přelomu 19. a 20. století 2 mlýny, rolnický lihovar, několik hospod a nové železniční spojení se světem. Sama poloha obce, která v minulosti byla výhodou se v posledních sto letech stala nešťastnou okolností. Je odtud zhruba stejně daleko do několika větších měst v okolí. Proto se obec při různých administrativních reorganizacích "stěhovala" do různých okresů - nejdříve Přerov, pak Kojetín, nyní Prostějov.
*******************************************************************************************************
U oltáře sv. Josefa bylo v r. 1647 založeno "Figurální bratrstvo literátské v Tištíně", které bylo r. 1784 zrušeno. Jeho převzácný "Kancionál Tištínský", český zpěvník, nádherně zdobený ručně malovanými hanáckými ornamenty je nyní uložen v Moravském muzeu v Brně.
Tištínský kancionál je rukopisná kniha 30 cm vysoká a 20 cm široká v kožených deskách ozdobených renesančním slepotiskem. Má celkem 429 listů, ale původně jich měla více. Dnes řada listů a mezi nimi i titulní list chybí, ze kterého bychom se o vzniku kancionálu nejvíce dověděli. Obsah kancionálu tvoří české a latinské duchovní písně buď jednohlasé nebo upravené pro vícehlas. Jsou uspořádány do uzavřených celků podle jednotlivých období církevního roku a podle dalších obsahových hledisek. Celkem obsahuje Kancionál 147 notovaných zápisů.
Dnes se soudí, že Tištínský kancionál není jeden organický celek.Vznikl spojením několika různě starých kancionálních předloh, které byly podle obsahových hledisek spolu pospojovány, průběžně očíslovány a svázány v knihu dnešní podoby. Nejstarší část kancionálu pochází z konce 16. stol. a k nejmladším zápisům patří písně převzaté z "České mariánské muziky" Adama Michny z Otradovic, která vyšla v Praze r. 1647.
Zajímavá je též vazba, bylo k ní použito desek z nějaké starší, zřejmě luteránské knihy, protože na přední stránce je ve slepotisku zobrazen Luther a Melanchthon.
Dominantou obce vždy byl a je kostel sv. Petra a Pavla. Podle starých archiválií byl asi od konce 14. století na tištínském náměstí dřevěný kostel. V 17 stol. farář Matěj Božek inicioval stavbu zděného kostela se hřbitovem s ambity kolem, se čtyřmi kaplemi v rozích podle světových stran a se samostatně stojící zvonicí. Pouze jedna z těchto bývalých kaplí se dochovala dodnes. Během času sloužila různým účelům (sýpka, škola, obřadní síň,knihovna, hasičská zbrojnice). Dnes po rozsáhlé a nákladné rekonstrukci ŕ. 2000 slouží jako knihovna a ochoz v patře je věnován obrazové a textové expozici o historii Tištína.
V prostoru kolem kostela býval hřbitov. Ten je od r. 1834 zrušen a na místě dnes již neexistující kaple sv. Michala, se nachází krypta a v ní jsou uloženy kosterní pozůstatky z tohoto hřbitova. Přímo před hlavním oltářem v chrámu je také zbudována krypta, kde jsou pohřbeni mnozí kněží, kteří v tištínském kostele působili.
V 17. století zde působil řád Pavlánů, který se staral o faru a školu. Roku 1702 přišel z Tvarožné do Tištína jako duchovní správce farnosti P. Matěj Božek. Svou houževnatostí a nadšením se stal iniciátorem rozsáhlé stavební činnosti, která změnila tvář obce. Za plných 36 let svého působení v Tištíně nechal postavit ve farské zahradě školu, zasadil se o stavbu sýpky, z bývalého sídla Pavlánů dal upravit faru. Jeho největším počinem však zůstává stavba nového chrámu.
Kostel sám v této podobě, jak je dnes, vznikl na místě původní dřevěné stavby v letech 1710 - 1719, a svou čistotou stylu exteriéru a interiéru se řadí k vrcholům moravského baroka. Nad přístupovým schodištěm je vstupní část s pěti branami. Cibulovitě zakončená hlavní věž stojí nad vstupní částí a nad křížením střech stavitelé umístili sanktusovou věžičku. Na hlavní loď navazuje kaple P. Marie, proti ní kaple sv. Josefa. Působivost interiéru je zejména v zachování stylové jednoty.
Na původní nástropní fresky harmonicky váže sochařské a obrazová výzdoba. Celkový dojem dotváří řezbářská práce ma lavicích a rámech obrazů i do detailu promyšlené stavební prvky - římsy, konzoly, kartuše. Samotné obrazy upoutají už svým počtem. Řada z nich je neobyčejná nejen svými rozměry, ale tím, jak navozují dojem holandských a italských mistrů baroka. Některé jsou signovány moravským malířem B.B.Velehradským, jeden z obrazů je připisován škole Quida Reniho.
V kapli P. Marie jsou obrazy Nanebevzetí, Zvěstování, Hold čtyř dílů světa a P. Marie Neposkvrněná. Kapli sv. Josefa zdobí obraz Úmrtí sv. Josefa a Zasnoubení P. Marie. Nad křtitelnicí je obraz Křest Krista v Jordánu. V kněžištích jsou obrazy věnované knížatům apoštolským Ukřižování sv. Petra, Stětí sv. Pavla a Sv. Patr a Pavel. Dvě chrámové lavice v kněžišti připomínají dobu před 3 stoletími, kdy zde zněly žalmy kněží řádu Pavlánů. Nad hlavním oltářem shlíží na věřící socha P. Marie Tištínské s Ježíškem a Zmrtvýchvstalý Kristus. Za zmínku stojí socha P. Marie v nadživotní velikosti umístěná ve vrcholu štítu.
Za dohledu arcibiskupa olomouckého Dr. Leopolda Prečana prošel tištínský chrám větší opravou a rekonstrukcí v letech 1938 - 1942, v době, kdy tu působil jako farář olomoucký rodák P. Ignác Boxan.
Dnes o tomto hanáckém pokladu vědí možná jen někteří odborníci, protože význam Tištína a jeho svatostánku neustále klesal. Tištínský kostel však rozhodně patří k národnímu dědictví, o které je třeba pečovat. I proto pro něj v roce 1990 ve zvonařské dílně Dytrychových zhotovili tři nové zvony. Největší ze zvonů je pokřtěn Maria - Josef - Petr a Pavel, prostřední ze zvonů je pokřtěn Anežka, nejmenší dostal jméno Jakub. Slavnostního svěcení zvonů se ujal arcibiskup olomoucký Mons. František Vaňák.
8.května 2005 dvacet mladých farníků přijalo svátost biřmování, které jim přijel udělit světící biskup Mons. Josef Hrdlička z Olomoucké arcidiecéze. Tato slavnost byla pro Tištín velmi významná, protože byla v obci poprvé, dříve se jezdilo na biřmování do Olomouce.
21. června 2008 přijal František Dostál, tištínský rodák, z rukou biskupa Josefa Hrdličky v katedrále sv. Václava v Olomouci jáhenské svěcení. |
27.6.2009 byl F.A.Dostál v Olomouci vysvěcen na kněze |
11.7. 2009 měl v Tištíně primiční mši. Více obrázků ve fotogalerii |
V květnu 2001 bylo v Tištíně slavnostní svěcení obecních symbolů - znaku a praporu obce. Znak - v červeném štítě šikmo položená stříbrná otka se zlatou rukojetí, přes ni vzhůru postavená stříbrná radlice, ostřím doleva. Vzhled znaku vycházel z původní pečetě Tištína a symbolizuje zemědělský charakter obce. Prapor - list tvoří tři svislé pruhy, červený, bílý a červený, se šikmým žlutým pruhem procházejícím pod bílým pruhem.
Svěcení se ujal světící biskup Mons. Josef Hrdlička. Pro obec slavnostního dne se zúčastnilo mnoho hostů z okolí. Mezi významnými osobnostmi byli přítomni mimo jiné i senátor Robert Kolář, poslanec Miloslav Vlček, členové zastupitelstva Olomouckého kraje, starostové obcí Mikroregionu Němčicko. Byli přítomni také členové řádu Pavlánů, kterým v 17. století farnost Tištínská patřila. Slavnostní vzhled průvodu dodaly hanácké kroje, které tištínské mládeži zapůjčili občané Tištína i okolních vesnic.
Po slavnostní mši v kostele sv. Petra a Pavla a vysvěcení symbolů se hosté zúčastnili slavnostního znovuotevření nově zrekonstruované Obecní besídky - bývalé kaple z 18. století. Tato budova byla opravena velmi citlivě k původnímu vzhledu podle projektu ing. arch. Petra Malého, tištínského rodáka - nyní působícího v Olomouci. Velmi pěkný nábytek do knihovny i do výstavní galerie věnovala obci jako dar tištínská rodačka paní Marie Hanáková, spolumajitelka firmy Hanák Nábytek Popůvky.
Slavnostní otevření Obecní besídky bylo příležitostí pro uspořádání výstavy sportovních i profesních úspěchů naší mládeže (viz. mládež). Nyní je v obecní besídce umístěna obecní knihovna a výstavní galerie věnovaná historii obce. (viz. knihovna).
Vysvětlení názvu Obecní besídka - začátkem 20. století byla místnost v prvním patře budovy poskytnuta jako zázemí spolku Katolická beseda.
Z důvodu výstavby dálnice D1 na katastrálním území Tištína jsme jako náhradu za vyjmuté pozemky získali prostřednictvím Ministerstva zemědělství ČR, ZA a Pozemkového úřadu Prostějov finanční prostředky na vybudování nového objektu, který jistě posílil rozmanitost krajiny. V listopadu 2005 zkolaudovaný rybník s výsadbou biokoridoru a biocenter pro pohyb živočichů se stal v krátké době cílem nedělních procházek občanů a pro mládež v létě i v zimě místem sportovního vyžití.
Tištín 37, 798 29
IČ: 00288853
po 8.00 - 11.00 15.00 - 17.00
st 8.00 - 11.00 16.30 - 18.30